Z historie

Šumava vždy tvořila přirozenou hranici mezi Bavorskem, Čechami a Rakouskem. V počátcích osídlení ve středověku hrál důležitou roli obchod se solí. Ze Solné komory se po řekách Salzach a Inn do Pasova dopravovala sůl, která byla důležitá pro konzervaci potravin. Do na sůl chudých Čech odtud proto vedlo hned několik obchodních cest a přes tehdy ještě nezalesněné hřebeny pohraničního pohoří soumaři dopravovali sudy se solí do měst Prachatice/Prachatitz, Vimperk/Winterberg, a Kašperské Hory/Bergreichenstein. Jejich cesty byly označované jako „Zlatá stezka“. Další trasa vedla z Lince přes Freistadt do Českých Budějovic/Budweis. K přepravě byli využívaní malí, statní koně, kteří na zpáteční cestě vozili do Bavorska především obilí. Největšího rozkvětu dosáhly tyto obchodní cesty v 16. století, kdy horský hřeben denně překonávalo několik tisíc soumarů.

Podél „Zlaté stezky“ a také na mýtinách v okolí mnoha skláren postupně vznikaly osady. K zakládání vsí v horské krajině byli od vrcholného středověku zváni osadníci z dnešního Německa a Rakouska, a proto byly okrajové oblasti jižních Čech až do poloviny 20. století převážně německojazyčné. Neúrodná vrchovina byla většinou osidlována až později, například „Králováci“ dostali jako pobídku daňové výhody a vlastní soudní pravomoc a byli podřízeni přímo králi.

Výstavba plavebních kanálů, jejíž počátek je datován do 18. století, poprvé umožnila přepravu velkého množství dřeva do velkých měst jako Linec či Vídeň. V této době byly zakládány další vsi, především kvůli potřebám lesního hospodářství a zpracování dřeva. 

Vzestup nacionalismu od poloviny 19. století vedl k napětí mezi českým a německým obyvatelstvem Čech, které nakonec vedlo i ke konci habsburské monarchie.

V nově vzniklém Československu se národnostní konflikty vyostřily. V roce 1938 pak byly Rakousko a německojazyčné oblasti Československa, takzvané „Sudety“, připojeny k nacistické Německé říši. V roce 1939 byly českojazyčné oblasti Československa obsazeny německými vojsky a následně byl zřízen „Protektorát Čechy a Morava“. Krátce poté začala německým útokem na Polsko druhá světová válka.

Po skončení války bylo Československo obnoveno v hranicích z roku 1938 a velká část německy mluvícího obyvatelstva byla vyvlastněna, vyhnána nebo vysídlena. Po komunistickém převratu v Československu v roce 1948 se po staletí otevřená hranice stávala stále nepropustnější, až byla nakonec spuštěním železné opony zcela uzavřena. Bavorsko a Rakousko byly po desítky let odděleny od Československa a pohraniční regiony trpěly úbytkem obyvatel a chudnutím.

V české části Šumavy byly zničeny stovky vesnic a zřízeny vojenské prostory. Integrace mnoha vyhnanců v Německu a Rakousku byla zpočátku pro dotyčné obtížná a bolestná, nakonec ale sudetští Němci a s nimi také Šumavané od 50. let 20. století významně přispěli k takzvanému „hospodářskému zázraku“.

Konec komunistické vlády v Československu proběhl poklidně. Železná opona byla rychle odstraněna a hranice se postupně otevřely. Staré kontakty byly obnoveny, nové navázány, a především byly zahájeny první společné projekty, jako je obnova kostelů a hřbitovů. Sbližování mezi dlouho oddělenými sousedy bylo poznamenáno fázemi euforie a rozčarování a trvalo dlouho, než došlo k jejich úplné normalizaci, a to zejména na politické úrovni. V roce 1993 se Československo rozdělilo na Česko a Slovensko, přičemž obě země v roce 2004 vstoupily do Evropské unie.