Šumava a Bavorský les
Šumava je pohořím, které se rozkládá mezi Všerubským průsmykem na Domažlicku a Vyšebrodským průsmykem na jihu Čech. Tvoří přirozenou hranici mezi Čechami, Bavorskem, kde se nazývá Bavorský les (Bayerischer Wald), a Horním Rakouskem, kde se nazývá Böhmerwald. Česká část Šumavy byla historicky převážně německojazyčným územím s kulturními vazbami do sousedních zemí. Po dlouhém přerušení totalitními režimy a železnou oponou je dnes tento region opět dějištěm intenzivní přeshraniční spolupráce.
V následujících odstavcích jsou představeny jednotlivé části Šumavy v hranicích politických okresů z doby první Československé republiky, ve které zde Češi i Němci naposledy žili pospolu.
Historické regiony Šumavy
Uprostřed Budějovické pánve se nachází město České Budějovice (Budweis). Správní centrum jižních Čech bylo založeno roku 1265 z iniciativy českého krále Přemysla Otakara II. na soutoku řek Vltavy a Malše. Historicky byl tento region českojazyčný, s výjimkou samotných Budějovic a několika osad v jeho okolí, které tvořily tzv. Budějovický jazykový ostrov.
Nejjižnější část Čech leží u hranic s Rakouskem. Oblast protínají řeky Vltava a Malše, podél kterých vedly historické obchodní stezky a vznikaly hrady a sídla, například město Kaplice (Kaplitz). Oblast v minulosti ovládal rod Rožmberků, kteří založili hrad Rožmberk (Rosenberg) nebo cisterciácký klášter Vyšší Brod (Hohenfurt).
Později panství připadlo Buquoyům, kteří hospodářsky a kulturně rozvíjeli i Novohradsko a mj. iniciovali vznik jedné z nejstarších evropských přírodních rezervací, Žofínského pralesa (Sophien-Urwald).
Český Krumlov (Böhmisch Krumau nebo Krummau) patří mezi nejznámější místa Čech, a to díky rozsáhlému areálu hradu a zámku, starobylým křivolakým uličkám a umístění mezi meandry řeky Vltavy. Rezidenční město krumlovských vévodů je od roku 1992 zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO. Město inspirovalo tvorbu známého malíře Egona Schieleho nebo regionálního fotografa Josefa Seidela. Zajímavý kulturní odkaz bychom nalezli v nedalekých Hořicích (Höritz), kde se na počátku 19. století rozvinula tradice pašijových her, nebo v Horní Plané (Oberplan), kde se narodil Adalbert Stifter, jeden z nejvýznamnějších německy píšících autorů. Nedaleko jeho rodiště, na opačné straně Lipenské nádrže, se nachází nejvyšší vrchol Šumavy, hora Plechý (Plöckenstein), 1378 m n. m.
Historie Prachaticka je spjata se Zlatou stezkou, systémem obchodních komunikací, po které byla do Čech dopravována sůl a do Bavorska obilí a jiné suroviny. Město Prachatice (Prachatitz) díky obchodu bohatlo, a v době renesance získalo podobu, která mu z velké části zůstala dodnes. Cílovou stanicí obchodní stezky bylo také město Vimperk (Winterberg), proslavené v 19. století tiskárnou Johana Steinbrenera, který produkoval modlitební knihy pro celý svět. Na Zlaté stezce vzniklo i město Volary (Wallern), známé kdysi pro dřevěné domy v alpském stylu, které byly většinou po druhé světové válce zničeny.
Z regionu pocházely též dvě významné osobnosti církevní historie: reformátor Jan Hus, upálený roku 1415 v Kostnici, a svatý Jan Nepomuk Neumann, misionář a biskup ve Philadelphii.
V době krále Přemysla Otakara II. byla Sušice (Schüttenhofen) povýšena na královské město s moderním opevněním a převážně českojazyčným obyvatelstvem. Jinak tomu bylo u Kašperských Hor (Bergreichenstein), kde se od 13. století usazovali především němečtí horníci, dobývající ve zdejších dolech zlato. Díky tomu význam města rostl, Karel IV. sem nechal přivést další větev Zlaté stezky a vystavět hrad Kašperk (Karlsburg). Zvláštním privilegiím se mohli těšit tzv. Králováci, převážně němečtí osadníci v odlehlých horských oblastech. Mezi nimi také čerpal inspiraci pro svou tvorbu spisovatel Karel Klostermann.
Klatovsko protíná nejstarší šumavská železniční trať, která nedaleko Železné Rudy (Eisenstein) překračuje hranici do Bavorska. Roku 1877 zde bylo otevřeno nádraží, jehož středem dokonce prochází státní hranice. Železná Ruda je již od 19. století centrem šumavské turistiky, populárním cílem jsou zde mj. ledovcová jezera Černé (Schwarzer See) a Čertovo (Teufelsee). Železnice odsud vede 1747 m dlouhým Špičáckým tunelem před Nýrsko (Neuern) do Klatov (Klattau), historického města, které se pyšní například slavnou barokní lékárnou „U Bílého jednorožce“.